PARTA V ZRCADLE ČTVRTSTOLETÍ - přepis audiodokumentu

Dan (narace):

Bylo mi 13. Bylo krátce po revoluci. Byl jsem
fanouškem Michaela Jacksona. Spolu s několika dalšími kamarády jsme si
vyměňovali jeho desky, cédéčka a videokazety. Taky jsme spolu jezdili na výlety a nakonec i na
koncert Jacksona. Pak jsme šli na střední školu a naše parta se rozrostla o pár
kamarádů kteří byli na invalidním vozíku. A pak jsme se objevili v televizi.

Jakub S. (TV ukázka):

Já jsem přišel do Jedličkova ústavu, do školy, na
gymnázium. A první den, kdy jsem přišel, mi to přišlo zcela normální, protože si myslím, že je
úplně jedno jestli někdo zdravý nebo postižený. Stejně jako je jedno jestli je
někdo tlustý nebo hubený…

Dan (narace):

Rodiče kamaráda Kuby točili dokumentární filmy a na
nás jim přišlo zajímavé, že parta teenagerů má zájem nejen o hudbu ale také o zkoumání životních
hodnot. Parta se vysílala v roce 1993.

Jakub S. (TV ukázka):

…a potom taky ukázat společnosti a okolnímu světu
že oni jsou zcela normální. Nestydět se za ně.

Dan (narace):

To mluvil Kuba alias Jakub S.. Chodil do školy s
druhým Kubou alias Kuba K.em.

Kuba K. (TV ukázka):

Moje největší problémy? Schody. (smích) Schody.
To je jediný, co mě asi tak štve na životě. Že prostě když někam jdu, tak tam jsou
schody a já jsem odkázaný na pomoc druhých.

(zvuk videohry)

THE GANG IN THE MIRROR OF A QUARTER CENTURY

audio
documentary transcript

Dan (narration):

I was 13. It was
shortly after the Velvet Revolution. I was a fan of Michael Jackson. Me and my
friends would swap his records, CDs and video cassettes. We would also go on
trips together and in the end we went to Jackson’s concert, too. Then we went
to secondary school and our gang was joined by a few friends who were wheelchair-bound.
And then we appeared on TV.

Jakub S. (TV film
extract):

I came to the
Jedlička Institute and Schools to become a grammar school pupil. And on my
first day I though it perfectly normal because I think it makes no difference
whether you are healthy or disabled. It’s the same as whether you’re fat or
thin. It doesn’t matter.

Dan (narration):

My friend Kuba’s
parents made documentary films and what they found interesting about us was
that a group of teenagers were interested not only in music but also in
examining the values of life. The Gang was
broadcast in 1993.

Jakub S. (TV film
extract):

…and then show
the society and the world around us that they are completely normal. Not to be
ashamed of them.

Dan (narration):

That was Kuba aka
Jakub S. He went to school with another Kuba aka Kuba K.

Kuba K. (TV film
extract):

My biggest problems?
Stairs. (laughs) Stairs. That’s the
only thing that annoys me in life. The fact that I‘m going somewhere and there
are stairs, so I have to rely on others to help me.

(video game sounds)

Dan (narace):

Pak tam byla ještě Míša alias velká Míša.

Velká Míša (TV ukázka):

Lidi k postiženým mají takový vztah, že mají šílené zábrany. Prostě
kdekoliv a kdykoliv. Jak se jich dotknout, jestli jim člověk neublíží tím co řekne, nebo něco.

Malá Míša (TV ukázka):

Nejzajímavější? No asi život sám.

Dan (narace):

A další Míša alias Malá Míša.

Malá Míša (TV ukázka):

No a pak, že třeba po tom životě ještě něco může bejt.

(hudba)

Dan (narace):

Dětství odplynulo, školy už jsme měli hotové, každý jsme začali
poslouchat jinou hudbu, a už jsme se tak často nevídali. Na naši partu jsem si opět vzpomněl, když jsem
se díval o pětadvacet let později na dokument Leaving Neverland. Byl o tom, že
Michael Jackson velmi pravděpodobně zneužíval děti.

(telefonát)

Velká Míša:

Michaela Freeman, dobrý den.

Dan:

Tady je Dan Kupšovský, ahoj.

Velká Míša?

Čau!

Dan (narration):

Then there was
Míša aka Big Míša.

Big Míša (TV extract):

People’s
attitude to the disabled is that they feel terrible restraint. Anywhere and
anytime. They don’t know how to touch them and whether they might not harm them
when they just say something, etc.

Little Míša (TV extract):

The most
interesting thing? Probably life itself.

Dan (narration):

And another Míša,
called Little Míša.

Little Míša (TV extract):

Well, there
might be something after life.

(music)

Dan (narration):

Then our
childhood was over, we had finished school, everyone started listening to
different music and we wouldn’t see each other as often. I thought of our gang
again twenty-five years later when I was watching the documentary Leaving Neverland. It was about the fact
that Michael Jackson was very likely to have abused children.

(phone call)

Big Míša:

Hello, Michaela
Freeman speaking.

Dan:

Hi, this is Dan
Kupšovský.

Big Míša:

Hi!

Dan (narace):

Zajímalo mě jediné. Zaznamenali kauzu Leaving
Neverland? Věří tomu? Změnilo to nějak jejich pohled na naše dětství?

Jakub S. (telefonát):

Tak ta kauza mě zasáhla protože Michael Jackson
patřil k mému dětství a dospívání. A vlastně jako v tý tvorbě kterou jsem hltal,
tak byly ideály, který nějakým způsobem mě formovaly jako člověka. A najednou…
najednou tenhleten odkaz a ty ideály - to, k čemu se člověk tenkrát jako vztahoval tak jsou takový jako
potřísněný.

Malá Míša (telefonát):

Když se strhla lavina, tak jsem se na to koukala. U mně jakoby neklesá na
hodnotě v tom smyslu, že byl pedofil, ale spíš v tom smyslu, jestli si
uvědomoval, že to je špatně.

Dan (narace):

Dohodli jsme se, že se potkáme v Praze na Letné. Tam, kde v září
1996 zahajoval Jackson své turné HIStory.

Dan (telefonát):

… v podstatě se starou partou. Co ty na to?

Velká Míša:

To zní dobře, no.

(hudba)

Malá Míša:

Tohle je Honza. A to jsou moje děti…

Dan (narace):

Sešlo se nás pět. Já, Malá Míša, Velká Míša a oba
Kubové.

Velká Míša:

…vlastně to bylo v jednom balení.

Dan (narration):

I was only
interested in one thing. Did they notice the Leaving Neverland case? Do they believe it? Has it changed their
view of our childhood in any way?

Jakub S. (on the
phone):

Well, this case
really affected me because Michael Jackson was part of my childhood and youth. And,
you know, in his music there were some ideals that shaped me as a person in a
way. And suddenly, this legacy and the ideals you identified with are kind of tainted.

Little Míša (on
the phone):

When it was
revealed, I watched it. For me, he hasn’t dropped a few notches because he was
a paedophile but because I don’t know whether he realised that what he was
doing was wrong.

Dan (narration):

We agreed to
meet in Letná, a quarter of Prague, where Jackson started his HIStory Tour in
September 1996.

Dan (on the
phone):

…basically with
the old gang. How about that?

Big Míša (on the
phone):

Sounds good.

(music)

Little Míša:

This is Honza. And
these are my children…

Dan (narration):

Five of us met. Little
Míša, Big Míša, Jakub S. and Kuba K., and myself.

Big Míša:

…it was kind of
interrelated.

Malá Míša:

Tak on byl mentálně, podle mě, dětinskej. A když jsi dětinskej a je ti devět, tak se
zamilováváš do vrstevníků.

Jakub S.:

Mně ale zároveň jako štve ta nezdrženlivost. Že
prostě ty máš
to postavení, tu moc, ty prachy, všechno… A samozřejmě je to strašně těžký,
taky to asi jako ne každý zvládne. Ale on tohle prostě absolutně nezvládl a pak
si zřejmě teda vytvořil obrovskou obhajobu za tím, která stála spoustu peněz..

Kuba K.:

…takový kult kolem sebe.

Velká Míša:

Takže i něco, čemu sám vlastně věřil. Že nešlo o nějakou
vykonstruovanou věc.

Malá Míša:

To mi právě přijde… to mi zůstal otazník… Byl si vědom
toho, co dělal za hrůzy, nebo si to jako vykupoval?

Velká Míša:

Ne, to jasně vidět…. vždyť ti kluci říkali, že jim
řekl, že to nemají nikomu říkat…

Dan:

No, dobře, ale proto vlastně hájil že nedělal nic
špatnýho. Že je nevinnej.

Jakub S.:

Ale i to co říká Malá Míša… že jako když on teda
měl tu úchylku, nebo tu dispozici zamilovávat se do nezletilých chlapců a ty si sexuálně idealizovat, tak
je pravda, že to je zároveň velice silný hnací motor. Já když se zamiluju do dospělý holky, a
budou tam nějaký překážky, tak se je taky budu snažit překonat. Ale já budu mít
tu výhodu, že to prostě není protizákonné.

(hudba)

Little Míša:

Well, as I see
it, he was mentally childish. And when you’re childish, you’re nine years old
and you fall in love with children of the same age.

Jakub S.:

What kind of
annoys me is that lack of limits. You have the social status, the power, the
money, everything… And of course, it must be terribly difficult and not
everybody can cope with it. But he couldn’t cope with it at all and then he
probably tried to defend himself in a big way, which cost him a lot of money…

Kuba K.:

…such a cult
around him.

Big Míša:

So it was
something he, in fact, believed himself. It wasn‘t a fabricated thing.

Little Míša:

Well, that’s
what seems… that remains a question to me… Was he aware of what terrible things
he was doing or was he kind of paying a price for it?

Big Míša:

Well, that’s
really clear…. those boys say he told them not to tell anyone about it…

Dan:

All right, but
that was why he defended himself saying he had done nothing wrong. That he was
innocent.

Jakub S.:

But what Little
Míša says is also true… that if he had that deviation or disposition to fall in
love with underage boys and idealise them sexually, it’s true that that’s a
strong driving force. If I fall in love with an adult girl and there are some obstacles,
I will try to overcome them. But my advantage will be that it’s not illegal.

(music)

Dan (narace):

Při setkání na Letné bylo jasné, že moji kamarádi z
puberty pořád přemýšlejí hodně podobně jako já. Jsme generace která zažila na
svobodu a na dnešní dobu se díváme podobnou optikou nejen díky našim
fanouškovských ideálům ale možná i proto že jsme zároveň vyrůstali na hodnotách
prezidenta Václava Havla. Jsme dnes pravděpodobně těmi komu se přezdívá
pravdoláskaři. Zajímalo mě jak tihle lidi s odstupem času vnímají vývoj
porevoluční společnosti. Užíváme si to je svobody jak se patří nebo je jí na nás nikdy moc?
Mění se naše hodnoty tím že stárneme? Za každým jsem po setkání na Letné vyrazil ještě
jednou.

Malá Míša:

Ahoj.

Dan:

Kouká na mě z balkónu panelákového bytu v Harrachově.

Dan (narativ):

Malá Míša se odstěhovala s manželem na hory. Je
instruktorkou jógy, a vede místní knihovnu. Manžel dělá ředitele
komunikace a zahraničních projektů na safari a zachraňuje v Africe nosorožce.
Mají dvě děti.

Dan:

Hele když si máš jako vybavit jaký to bylo v roce
1993, když jsme dělali Partu. Tak kde jsi byla tehdy? Zkus popsat tu situaci tehdy, svýma očima, a
zkus popsat tu situaci teď. Případně v čem je ten zásadní rozdíl.

Malá Míša:

Tak předtím jsem byla takový vypelichaný ptáče. Teď
mám pocit, že jsem dospělá žena, která má smysl života.

Malá Míša (TV ukázka):

Většinou jsou větší než já, žáci. (smích)

Dan (narration):

During our
meeting in Letná it was clear that my friends from my teenage years still had
very similar opinions to mine. We are a generation that experienced lack of
freedom and we see today’s times from a similar angle not only as a result of
our ideals as Michael Jackson fans but maybe also because we grew up with
President Václav Havel’s views. These days we are probably those who are
nicknamed “thruth-and-love people.” I wanted to see how these people viewed the
development of the post-Revolution society with hindsight. Are we enjoying
freedom as we should or is there sometimes too much of it for us? Do our values
change as we get older? After our Letná meeting I visited each of them once
again.

Little Míša:

Hi.

Dan:

She’s looking at
me from the balcony of a prefab building flat in Harrachov.

Dan (narration):

Little Míša moved
to the mountains with her husband. She’s a yoga teacher and local library
manager. Her husband is a communication and international project manager for a
safari park, saving rhinos in Africa. They have two children.

Dan:

If you were to
think of what it was like in 1993 while we were making The Gang, where were you at that time? Can you describe the
situation then as seen through your eyes and then the situation now? And say
what the essential difference is, if any?

Little Míša:

Well, back then
I was kind of a nestling. But now I feel I’m an adult woman who’s got a meaning
of life.

Little Míša (TV film
extract):

Most of the
pupils are taller than I. (laughs)

Malá Míša:

Mně se v podstatě život změnil dětma. Já mám ten
mezník založením rodiny.

Dan (narativ):

Další byla Velká Míša. Před čtvrtstoletím kadeřnice, dnes
lektorka kurzů rozvoje kreativity, fotografka, autorka článků, reklamních textů
a knih, které se chystá vydat. Vdala se za Američana. Jsou bezdětní. Bydlí půl
roku v Praze a půl roku na chatě na Litoměřicku.

Dan:

Co v době, kdy jsme vyrůstali za železnou oponou
jsme neměli, zatímco na Západě to bylo?

Velká Míša:

Tak já jsem chtěla lepší kolo. To bylo důležitý v
dětství. Hrozně jsem si to uvědomila, když jsem viděla E.T.ho jako malá. Tam mě
dostalo to, že si ty děcka obědnali pizzu. Ten koncept byl šokující. Pamatuju
si, že mě zaujaly právě ty kola, na kterých tam jezdili. To byla věc. Já nevím,
v kolikátém to bylo. Osmdesátej druhej?

Dan:

U nás to bylo v osmdesátym třetím.

Velká Míša:

Nebo třetí, no.

Dan:

To byl jedinej film - E.T. Mimozemšťan, kterej
tehdy, v 83, přišel jako jedinej americkej film do kin. Jeden z mála filmů.

Velká Míša:

Tenhle byl dobře vyselektovanej, protože ten stát
tam byl pojatej jako negativní. Že ti oškliví oficiální pánové honí E.T.ho.
Nicméně já si pamatuju, jak nás dostalo co ty děti měly. Jak měly milion těch
hraček. A věci, které my jsme samozřejmě neměli. To člověk nemohl nevidět v tom
dětství. Samozřejmě jsme věděli, že je to na tom Západě lepší v tomhle.

Little Míša:

Basically, my
life was changed when my children were born. The turning point for me was when
we started a family.

Dan (narration):

The next person was Big
Míša. Twenty-five years ago she was a hairdresser. Now she’s a teacher of
creativity development, photographer, and author of articles, advertising texts
as well as books, which she is going to publish. She is married to an American.
They have no children. She spends half a year in Prague and half a year in a
weekend house near the town of Litoměřice.

Dan:

When we were
growing up behind the iron curtain, what didn’t we have that they did have in
the West?

Big Míša:

I wanted a
better bicycle. That was very important in my childhood. I realised it fully
when I saw E.T. as a child. I was
astonished by the kids in the film ordering pizza. That was shocking. I
remember being fascinated with the bicycles they rode. That was something! I
don’t know what year it was. Eighty-two?

Dan:

It was in 1983.

Big Míša:

Eighty-three,
yes.

Dan:

E.T. the Extra-Terrestrial was the only American film to be
screened in Czechoslovak cinemas in 1983. Or, one of the very few.

Big Míša:

That was a well
chosen film because the state was portrayed as negative in it. The bad guys chased
E.T. But I remember how shocked we
were by what those children had.

Jak měly milion
těch hraček. A věci, které my jsme samozřejmě neměli. To člověk nemohl nevidět v tom dětství. Samozřejmě jsme věděli, že je to na tom
Západě lepší v tomhle.

Dan (narativ):

Kuba řečený Jakub S.. Vystudoval FAMU a je
filmovým, televizním, reklamním, a divadelním režisérem. Je rozvedený a bydlí v
Praze.

Dan:

My jsme se díky tomu filmu viděli z velkého
nadhledu. Z pohledu dospělých lidí. A to, si myslím, nás posunulo někam dál. My
jsme si vlastně uvědomili, že jsme v něčem výjimeční, nebo že se o nás ten
“svět” nějak zajímá. Pro mě to bylo hrozně poučný a zároveň mě to posunulo dál
a dalo mi to sebevědomí, které jsem tehdy neměl.

Jakub S.:

Jo? Vidíš, já jsem to takhle nevnímal. Já
samozřejmě musel přijmout…

Dan:

…diktát své matky!

Jakub S.:

Přesně! Já jsem přijmul domácí kreativní nápad.
“Kubo, ty máš takovou bezva partu kamarádů, my o tom natočíme film!” A já jsem
řekl: “OK, tak jo”. A na všechno jsem s lehkým uzarděním rád odpověděl.

Dan:

Já si pamatuju jak se mě tvoje máma zeptala jaký
jsou moje hodnoty. V těch 16ti letech. A já jsem ze sebe vyhrkl, a vůbec nevím
odkud to přišlo, protože jsem o tom nepřemýšlel, a řekl jsem:

Dan (TV ukázka):

Nejdůležitější hodnoty? Láska, svoboda a tolerance.

They had a
zillion of toys. And other things we didn’t have, of course. It was impossible
not to see that when you were a kid. And, of course, we knew that in that sense
the West was better.

Dan (narration):

Kuba aka Jakub
S.. He studied at the Film and TV School of the Academy of Performing Arts and
is a film, TV, advertising and theatre director. He’s divorced and lives in
Prague.

Dan:

Thanks to that
film we could see the whole picture of things. Like adults. And I think it
helped us move forward. In fact, we realised that we were exceptional in some
ways or that “the world” was interested in us. For me it was very illuminating
and at the same time it helped me move forward and endowed me with
self-confidence, which I hadn’t had before.

Jakub S.:

Really? Well, I
didn’t see it that way. Of course, I had to accept…

Dan:

…your mother’s
dictate!

Jakub S.:

Exactly! I
accepted the creative idea that was conceived in our household: “Kuba, you have
such a great group of friends, so we’ll make a film about them!” And I said: “OK,
fine.” And I happily answered any questions with a bit of blush.

Dan:

I remember your
mum asking me what values I had. I was just sixteen. And I don’t know where it came
from because I had never thought about that, but I blurted out:

Dan (TV extract):

The most
important values? Love, freedom and tolerance.

Dan:

Ale zůstalo mi to. Do dneška jsou pro mě tyhle
hodnoty zásadní.

Jakub S.:

Tenkrát pro mě, kromě těch idálů, byla nějaká
kreativa. To nás tehdy spojovalo. Ať už to bylo to, že jsme tehdy točili nějaký
amaterský filmy, nebo jsme se o těch věcech jenom bavili… nebo že jsme tenkrát
stvořili svůj první offlinový Facebook - kdy jsme měli sešit, kterej jsme si v
tý partě předávali a psali jsme si do něj postřehy a zážitky, protože bychom
mohli bejt bohatý…

Dan:

My bychom hlavně byli na YouTube. My jsme točili
tolik videí…

Jakub S.:

Přesně tak…

Dan:

…že bychom se stali slavnýma na YouTubu.

Jakub S.:

…my jsme to měli o 10 let zpozdit a byli bychom
slavní YouTubeři. A možná bychom byli hrozně povrchní kokoti. Takže dobře, že
jsme to nezpozdili. Dobře, že jsme to šmrdlali na ty VHSky a nevystavovali jsme
to na YouTube.

Dan (narativ):

Kuba K.e, tedy Jakuba Kouckého jsem během těch 25 let vídal jen v televizi. Založil několik neziskovek, které pomáhají vozíčkářům
splnit si své sny. Je grafik, fotograf, cestovatel a v projektu Trabantem napříč
Afrikou jedno z těch aut řídil. A kromě toho se potápí a skáče s padákem. To všechno
na vozíku.

Dan:

Jak dlouho jsi neviděl Partu?

Dan:

But I have stuck
to that. These values are still essential for me today.

Jakub S.:

Back then, besides
those ideals, what I felt was some kind of creativity. That was what we had in
common, whether we made some amateur films or just talked about those things… or
we created our own first off-line Facebook – we had a notebook which we passed
on to each other and we wrote our observations and experiences in it because we
could get rich…

Dan:

We would have
been on YouTube. We made so many videos…

Jakub S.:

Exactly…

Dan:

…we would have
become famous on YouTube.

Jakub S.:

…we should have
done it 10 years later and now we would be famous YouTubers. But maybe we would
have become terribly superficial jerks. So, it’s good we didn’t do it later. It’s
good that we made videos on VHS and didn’t post them on YouTube.

Dan (narration):

For twenty-five
years I have only seen Kuba K., that is Jakub Koucký, on TV. He has founded
several non-profits helping wheelchair users to make their dreams come true.
He’s a graphic designer, photographer and traveller, and he was one of the
drivers in the project called In a
Trabant Through Africa. Besides that he’s a diver and parachutist. And he’s
wheelchair-bound.

Dan:

How long haven’t
you seen the film, The Gang?

Kuba K.:

Dvacet let.

Dan:

A pamatuješ si, co bylo v tom filmu?

Kuba K.:

Hele, by voko asi jo. Já myslim, že některé scény
jsou nezapomenutelné.

Dan:

Jako co třeba nejvíc?

Kuba K.:

Každopádně rozhovory se mnou jsou pro mě
nezapomenutelný. Protože když se na to podíváš s odstupem času, tak si říkáš:
“ty vole, co jsem to byl za jelito”?

Kuba K. (TV ukázka):

Teď to spěje dost k horšímu ve světě. Jako v celym.
Občas mi připadá jako kdyby se měl blížit konec světa.

Jakub S. (TV ukázka):

(hudba) Michael Jackson věří v lásku v nás všech,
která nás spojuje. Svět je totálně rozvrácenej, tady chyběj dobrý vztahy na
světě. Tady jsou války, lidi se zabíjej… Není tady ohleduplnost, tolerance a
láska. Tohle všechno chybí a tohle všechno se ten Michael Jackson snaží najít
znova, a prostřednictvím těch dětí, který jsou nová silná nastávající generace,
tak to to slepit znova dohromady. Zachránit svět. Je to sice utopická
představa, ale…

(hudba - sestřih různých verzí písní Man In The
Mirror)

Kuba K.:

On byl vlastně svým způsobem geniální, že jo. Tak
tu genialitu, si myslím, že přirozeně vždycky něco vyvažuje. A samozřejmě pokud
je člověk v nějakém normálním prostředí, tak to třeba dokáže zvládnout, ale v
momentě, když ho začneš masírovat (podporovat) a má ty možnosti, tak ho nebrzdí
nic a umožní mu to naplno to rozjet.

Kuba K.:

For twenty
years.

Dan:

And do you
remember what was in it?

Kuba K.:

Well, more or
less. I think that some of the scenes were unforgettable.

Dan:

What do you
think was the most unforgettable?

Kuba K.:

The interviews
with me are definitely unforgettable for me. Because if you look at it with
hindsight, you think, “oh, man, I was such a dummy!”

Kuba K. (TV film
extract):

Now the world’s
getting much worse. I mean generally. Sometimes I feel as if the end of the
world was near.

Jakub S. (TV film
extract):

(music) Michael Jackson believes in the
love in all of us, which connects us. The world is totally disrupted and it
lacks good relationships. There are wars and people are killing each other… There’s
no consideration, tolerance or love. That’s what’s missing here and Michael
Jackson is trying to find all of that again and put it all together through the
children who are the new strong generation. He’s trying to save the world. It’s
a utopian idea but…

(music – different versions of the song “Man
In The Mirror” edited)

Kuba K.:

In fact, he was
brilliant in a way. And I think that brilliance is always naturally offset by
something else. Of course, if you are in a normal environment, you might be
able to cope with it, but once someone starts to support you and you have
opportunities, you can start to run wild.

Jakub S.:

To jo, no. Toho fakt nebrzdilo nic.

Dan:

On si v dospělym životě nemusel nic zakazovat.

Kuba K.:

Bejt normální člověk, tak skončí buď někde na
psychiatrii, nebo se s tím naučí žít.

Dan:

No, prostě si to zakáže, že jo.

Velká Míša:

Otázkou zůstává, když to vezmeme od toho Jacksona
pryč, jestli je OK přijímat tu filosofii od lidí, kteří nejsou čistí coby ten
messenger.

Jakub S.:

Neni.

Velká Míša:

No, neni.

Dan:

Věřim tomu, že jsou guruové, nebo duchovní lidi,
kteří předávají ty duchovní pravdy a odkaz dál, a ještě tak žijou. Nebo tak
nemusejí žít, ale říkají “tohle si myslím, že je pravda”, a ostatní řeknou, že
to je pravda. Ale u toho Michaela já mám ten problém ten, že to celý mohlo bejt
vykalkulovaný. Že to je o tom, že “jak by mi mohlo projít to, abych mohl bejt
co nejvíc s dětma?”. No, začnu hlásat, že děti jsou čistota, že bejt dítě je to
nejlepší co může v životě bejt a pak se člověk zkazí… Což je třeba mindfuck
jako blázen, ze kterýho já jsem měl v pubertě velkej problém. Protože když jsem
se dostával do dospělosti, tak já jsem se nesnášel.

Jakub S.:

Jako my všichni.

Jakub S.:

Yeah, that‘s right.
Nothing could curb him.

Dan:

In his adult
years he didn’t have to abstain from anything.

Kuba K.:

If he’d been an
ordinary man, he would have ended up in a mental hospital or he would have
learned to live with it.

Dan:

Yeah, you simply
abstain from it.

Big Míša:

The question is,
if you don’t think just about Jackson, is it OK to accept any philosophy from
people who are not pure as its messengers?

Jakub S.:

No, it isn’t.

Big Míša:

Yeah, you’re
right.

Dan:

I believe that
there are gurus or spiritual people who pass on spiritual truths and legacy and
live accordingly. Or they might not live accordingly but they say, “this is
what I think is true.” But with Michael I feel the problem is that it all could
have been calculated. That it was like, “how could I get away with being with
children as much as possible? Well, I’ll start preaching that children are pure
and that being a child is the best thing in life because then you go corrupt…”
And that’s a real mindfuck which caused me a big problem when I was a teenager
because as I was becoming an adult, I hated myself.

Jakub S.:

Like all of us.

Dan:

No jasně, ale je to normální? Já nevim. Já jsem
vyrostl na téhle filosofii Michaela a když jsem se stával dospělým, tak jsem
měl pocit “No, tak teď už je to průser. Teď už budu jenom marnej. Teď budu
špatnej…”

Jakub S.:

Myslíš jako že jsi ztratil svého Petera Pana?

Dan:

Ano. Že jsem ztratil tu nevinnost a to je zle.

Jakub S.:

No jo, právě, ale…

Malá Míša:

Mně přijde, že v těch dětech je naděje. Že jsou
jsou hodné milování, na celém světě. Že to jsou nevinné bytosti. Ale ta
sexualita u toho nemá co dělat.

(hudba)

Dan:

Jak je možný, že dneska někteří lidé si dělají
legraci z těch základních hodnot, které vyznával a hlásal Václav Havel? A místo
toho aby se cíle a hodnoty jako je pravda a láska… což je hezký cíl, nebo hezká
hodnota…

Malá Míša:

Ano, souhlasím.

Dan:

…ke které nemusíme nikdy dospět, ale je hezké k ní
směřovat…

Malá Míša:

Ano…

Dan:

Yeah, sure, but
is that normal? I don’t know. I grew up with that Michael Jackson philosophy
and when I was becoming an adult, I felt like “well, now I’m in deep shit. Now
I’m gonna be no good. I’m gonna be bad…”

Jakub S.:

Do you mean you
lost your Peter Pan?

Dan:

Yes. I lost my
innocence and that was bad.

Jakub S.:

Yeah, well, but…

Little Míša:

I think that
there is hope in children. They are loved a lot all over the world. They are
innocent beings. But sexuality should have nothing to do with it.

(music)

Dan:

Why do some
people make fun of the essential values declared and preached by Václav Havel?
And why don’t such goals and values like truth and love… which is a beautiful
goal or beautiful value …

Little Míša:

Yes, I agree.

Dan:

…that we might
never reach but that’s nice to strive for…

Little Míša:

Yes…

Dan:

Tak proč si z toho někteří lidé dělají legraci?
Proč najednou říkají o lidech, kteří mají rádi Havla, že to jsou pravdoláskaři
- v negativním slova smyslu?

Malá Míša:

To by ses musel zeptat asi jich. Já nevim.

Dan:

Ale setkala ses s tím někdy? Že by ti někdo nadával
za to, že jsi třeba sluníčkařka? Podle mě jsi sluníčkářka a pravdoláskařka.

Malá Míša:

No, to je možný, já nevim. (smích) Mě nikdo takhle
neoznačil, ani nemám kolem sebe lidi, který by si na ně ukazovali… Mně vždycky
přijde, že ten posměch nastupuje ve chvíli, kdy ti dojdou argumenty, máš nízký
sebevědomí, nemáš moc možností to nějak změnit, tak nastoupí ten výsměch a
nadávky. To mi přijde, že mají problémy ti jedinci, kteří to dělají.

Velká Míša:

Můj oblíbený citát: “Naděje není přesvědčení, že
něco dobře dopadne, ale jistota, že něco má smysl bez ohledu na to, jak to
dopadne” (V. Havel). Ve chvíli, kdy se budeme bavit o tom, že pravdoláskaři
jsou naivní, tak zatraceně nejsou. Jsou výrazně odvážnější dělat věci, který
nejsou na jisto. Všichni politici nám dneska slibujou jistotu. To je ta jedna
veličina, kterou tady provozujou - Jistota. “My vám zajistíme tohle, zajistíme
támhleto…”. A to je to, co tady dělali ti komunisti. My bychom měli být
spokojení s nejistotou. To je ta jedna věc, kterou jsme se neodnaučili. To nás
pořád pronásleduje, že chceme pořád tu jistotu. I když je to úplný nesmysl.
Jistota neexistuje. Celý svět se mění, planeta se otáčí, neexistuje nic jako
jistota.

Dan:

Já si dokážu představit, že to není jen názor
politiků. Je to názor i spousty lidí, kteří mají díky absenci víry pocit, že
jediné důležité je zajistit sebe, svojí rodinu, mít se dobře, užívat si. To je
celý.

Dan:

So, why do some
people make fun of it? Why do they suddenly call those who like Havel the “truth-and-love
people” in a negative sense?

Little Míša:

You would have
to ask them. I don’t know.

Dan:

But have you
ever experienced that? Has someone ever sarcastically called you a ”do-gooder”
or “truth-and-love person”? I think you are a do-gooder and truth-and-love
person.

Little Míša:

Well, maybe I
am, I don’t know. (laughs) Nobody has
ever called me that and neither are there any people around me who might point
their finger at me… It always seems to me that people start ridiculing you once
they have run out of arguments, and if they have low self-confidence without
much chance to change it, then they start scoffing at you and calling you
names. I’d say those who do that have some problems.

Big Míša:

My favourite
quotation: “Hope is not the belief that something will turn out well but the
certainty that something has sense regardless of how it will turn out.” (Václav
Havel). If someone says that truth-and-love people are naïve, it isn’t true,
damn it! They’re much more courageous to do things with uncertain results.
These days all politicians are promising certainty and security to us. That’s
something they keep on doing. “We will certainly do this or that for you…” And
that’s what the Communists used to do. But we should be happy with uncertainty.
That’s one thing we haven’t learned yet. It still keeps haunting us – we always
want certainty and security although it’s total nonsense. There’s no certainty
and security. The whole world keeps changing, the planet keeps on turning and
there’s nothing like certainty and security.

Dan:

I can imagine
that it’s not just the politicians’ opinion. It’s many people’s attitude. Due
to a lack of belief they feel that the only important thing is to provide for
themselves and their families, have a good time and enjoy life. That’s all.

Velká Míša:

Ano. A to je to, co mám na mysli. Já si myslím, že
před revolucí většina lidí chtěla tohle. Oni nechtěli tu svobotu tak, jak jí
hlásal ten Havel. Oni chtěli svobodu konzumu. Oni si chtěli vybrat ten dům,
který chtějí, postavit co chtějí….

Dan:

Mít na to, nečekat fronty, nebýt napsaní na
seznamech…

Velká Míša:

A popravdě řečeno, já jsem měla zajímavou
konverzaci s jednou američankou, která přijela, já jsem vařila, a ona mě
pozorovala, a řiká “teď mi řekni, co se změnilo absolutně pro každýho tady v tý
zemi? Co je fakt jinak?”. A já jsem zvedla konzervu s rajčatama a říkám “Tohle.
Tuhle konzervu si můžeš koupit v neděli večer. To se změnilo pro každýho.” Jo?
A do toho ti spousta lidí řekne “No, ale to na ní musíš mít!” No, to jsme na ní
tehdy museli mít taky. V tomhle to není jiný. Teď mají někteří lidi víc a
někteří míň, ale to neznamená, že se všichni měli dobře.

Dan (narace):

Takže máme svobodu konzumu a také svobodu myšlenky, slova, pohybu,
volby, podnikání… ale uplatňování svobod někoho jiného nemusí nutně
korespondovat s tím, jak svobodu vnímáme my sami. Čeho si všímáme s nelibostí?
A co nás v dnešní době vysloveně štve?

Dan:

Dřív byl ten svět rozdělenej na východ a na západ,
na levou a pravou, červenou a modrou a byly
to jasné rozdíly. A pak najednou přišla ta svoboda, kdy se to tady začalo
všechno míchat, ale ta svoboda byla vždycky na tý druhý straně, že jo. My jsme
nikdy nebyli, z mého pohledu, jen opačný názor. My jsme byli zavřená konzerva,
která se najednou otevřela a zjistila, že venku je vzduch,
a že tam jsou další jiné obsahy konzerv. Jsme zvyklí na tu svobodu, kterou teď
máme? Jsme na ní zvyklí do té míry, že někteří naši vrstevníci jsou schopni
říkat, že “za totality bylo líp”, protože zapomněli na to, co všechno jsme
nesměli?

Jakub S.:

Hele, tohle je přesně téma posledních let, které
přichází s tou bezbřehou svobodou a s tím blahobytem, který všichni zažíváme.
Jsou lidi, kteří najednou začnou… ať už ze své

Big Míša:

Yes. And that’s
what I have in mind. I think that this was what most people wanted before the
Velvet Revolution. They didn’t want the freedom promoted by Havel. They wanted
the freedom of consumerism. They wanted to choose the house they liked, build
what they liked…

Dan:

Have enough
money, go shopping without queuing, not to be put on any lists…

Big Míša:

I once had an
interesting conversation with an American woman, who came here. I was cooking
and she was watching me and said: “Tell me what has changed for everyone in
this country. What’s really different?” And I lifted a tin of tomatoes and
said: “This. You can buy this tin of tomatoes on Sunday night. That’s what has
changed for everyone.” Really? Most people will object: “But you must be able
to afford it!” Well, you had to be able to afford it back then as well. This
isn’t the difference. Now some people have more while others have less but that
doesn’t mean that everyone was well-off back then.

Dan
(narration):

So, we have the freedom of
consumerism, freedom of thought, speech, movement, choice, business… but the
application of somebody else’s freedom doesn’t necessarily have to correspond
to what we ourselves see as freedom. What do we look at with displeasure? And
what really annoys us nowadays?

Dan:

The world used
to be divided into the East and the West, right and left, red and blue and
there were clear differences. But suddenly, there was freedom and everything
started to mingle, but freedom was always on the other side. In my opinion, we
were never the opposite pole. We were a closed tin, which was suddenly opened and
found out that there was air outside and that there was the content of other
tins. Are we used to
the freedom we now have? Are we used to it to such a degree that some of our peers
say that “life was better under Communism” because they have forgotten all the
things we weren’t allowed to do back then?

Jakub S.:

Hele, tohle je přesně téma posledních let, které
přichází s tou bezbřehou svobodou a s tím blahobytem, který všichni zažíváme.
Jsou lidi, kteří najednou začnou… ať už ze své

hlouposti, nedovzdělanosti, nebo i z nějakého
záměru škodit… začnou převracet historii. A to je fenomén a téma poslední doby,
které mě neskutečně vytáčí.

Dan:

Co říkáš na hybridní válku, na dezinformační toky a
weby a dezinformace na politický scéně?

Kuba K.:

To je strašný, strašný, strašný. Ještě než se tohle
téma otevřelo, třeba rok-dva zpátky, tak jsem říkal, že už mě přestává bavit
internet. Do tý doby jsem to bral jako zdroj informací. Dneska už to beru spíš
jako zdroj dezinformací. A najít tam, v tom množství těch informací, tu
relevantní informaci, kterou potřebuju, je mnohdy nadlidský výkon. Samozřejmě
já se k tomu umím nějakým způsobem postavit. Dokážu si vyfiltrovat ty informace
a pak se podle toho zařídit. Ale je spousta lidí, kteří to nedokážou. A
nedokážou to, myslím, z toho důvodu, že jejich svět je hrozně malý. Takový
uzavřený. Oni nemají nadhled, nedokážou to srovnat s něčím jiným, a pak
samozřejmě mnohem snáz skočí na špek. Přijde mi to unfair, a přijde mi, že tím
jdou stranou nějaký základní hodnoty, který by neměly bejt ani napsaný. Který
jsou prostě daný, jako že nebudeš lhát, že nikoho nezabiješ, a tak dál. To
nemusíš mít napsaný, že jo? Tak podle toho by se měli lidi chovat, a nechovaj.

Dan:

Ale ona lež není trestná.

Kuba K.:

Jasně, ale otázka je, jestli tebe za tu lež
nepotrestá někdo jiný.

Malá Míša:

Co mě v současné době vadí na Západě - na Východě
je, že mi přijde, že jsme pořád takoví občané druhé kategorie. Kvůli výrobkům.
Máme horší složení výrobků a máme to za stejnou cenu. Proč? Přijde mi, že jsme
pořád v té Evropě celkově méněcennější.

Jakub S.:

You see, this is
exactly the topic of the recent years which comes with the unlimited freedom
and affluence we are experiencing. There are people who suddenly – out of their
own stupidity or lack of education, or intentionally – start to do harm… to
turn history upside down. And that’s a phenomenon of the recent years that
annoys me terribly.

Dan:

What do you
think of the hybrid war, fake news and political disinformation?

Kuba K.:

That’s horrible,
horrible! Before this topic was brought up, about two years ago, I felt I was
beginning to be tired of the Internet. Until then I had seen it as a source of
information. Now I see it more as a source of disinformation. And it’s often a
superhuman task to find the relevant information I need in the awful lot of
information that’s there. Of course, I can cope with it in a way. I can filter
information and act accordingly. But there are many people who can’t. And I
think they can’t do that because their world is terribly small and closed. They
can’t see the whole picture, they can’t make comparisons and then they’re much
more likely to swallow the bait. It seems unfair to me and I feel that as a
result certain essential values, which don’t even need to be written, are being
put aside. I mean such rules like never lie, never kill anyone, etc. They don’t
need to be written, do they? People should stick to such rules but they don’t.

Dan:

But lying is not
a crime.

Kuba K.:

Sure, but the
question is whether you might not be punished for your lies by someone else.

Little Míša:

What has annoyed
me recently – regarding the East-West relations – is that we are kind of
second-rate people due to the quality of products. We are sold lower-quality
products for the same prices. Why? It seems to me that in general we are looked
at as inferior in Europe.

Dan:

A hodnoty máme stejný? Máme stejné ty Evropské
hodnoty, o který se často mluví?

Malá Míša:

Myslím, že jo.

Dan:

Takže jsme jenom chudí příbuzní?

Malá Míša:

Myslim, že jsme všichni lidi. Já bych ten svět
nerozdělovala. Já bycho ho spojovala. (smích) Vždycky z toho pak vyjdeš líp.

Dan:

Hlavně máš větší klid. Já se často nad těma věcma
rozčiluju. Pak jsem takovej neurotickej, nemůžu spát, mám pocit, že je v mym
životě všechno špatně…

Jakub S.:

Mně vlastně štve určitá vzrůstající povrchnost lidí
a společnosti, kterou bych v dnešní době navíc pojmenoval “obnaženou
povrchností”. Protože díky Facebooku a Instragramu ty tu povrchnost máš
vystavenou denně na talíři.

Dan:

Myslíš selfíčka? Jídlo?

Jakub S.:

Ty vidíš čím ti lidi žijou, ale do určitý míry jsou
to takový kraviny… navíc ještě vystavovaný naodiv.

Dan:

No a není to jenom tím, že jsi vyrostl v tom, že
audiovizuální produkce je umění a že to má člověka pozdvihovat? Ale přitom i
trendy v té době, kdy my jsme vyrůstali, šly k…

Dan:

And are our
values the same? Do we have the same European values that are often discussed?

Little Míša:

I think so.

Dan:

So we are just
poor relations?

Little Míša:

I think we are
all humans. I wouldn’t like to divide the world. I’d like to unite it. (laughs) That way you’re always
better-off.

Dan:

And you’re more
relaxed. I’m often annoyed by these things. Then I’m sort of neurotic, I can’t
sleep and I feel that everything’s bad in life…

Jakub S.:

What irritates
me is the increasing superficiality of the people and society, which I would
call, especially nowadays, “naked superficiality” because due to Facebook and
Instragram that superficiality is exposed every day.

Dan:

Do you mean
selfies? Food?

Jakub S.:

You can see what
people live for and to a degree they live for such stupid things, which are
even made show of.

Dan:

But isn’t the
reason just the fact that you were taught that audiovisual production is art
and that it should be uplifting? But in spite of that, while we were growing
up, there were…

Jakub S.:

…reality show.

Dan:

Reality show. A není to vlastně to, co masy chtějí
hltat? Tu povrchnost a hloupost.

Jakub S.:

Ono to souvisí s tím, že díky novým médiím a
sociálním sítím, určitá lidovost dostává mnohem více sluchu a mnohem víc
veřejných kanálů než kdy v minulosti. Ale otázka je jestli má člověk o to
bohatší život.

Dan:

No, ti, kteří nedostávali ten svůj kanál právě
bohatší život možná mají. A proto mají možná pocit, že mají větší právo říkat
svoje názory a považovat je za pravdu, protože ty přece děláš to samý!

Jakub S.:

Ano. Ano, je to tak.

Dan:

Mám pocit, že jsme se dostali do věku, kdy velmi
snadno a brzy můžeme sklouznout k tomu, že budeme staří a naštvaní na celý
svět. Ale zároveň mám touhu aby to tak nebyl a abychom byli spokojení s tím, co
se nám podařilo v životě dokázat a užívali si to, že se to všechno povedlo. Máš
pocit, že tobě se povedly ty věci, které si chtěl?

Kuba K.:

Hele, já doufám, že jsem ještě neskončil. (smích)
Doufám, že mám ještě spoustu věcí, které se mi podaří, ještě před sebou.

Dan:

Ale máš občas tyhle tendence nadávat na věci a
stěžovat si?

Jakub S.:

…reality shows.

Dan:

Reality shows. And
isn’t that what the masses really want? That superficiality and stupidity?

Jakub S.:

It’s connected
with the fact that because of the new media and social networks a certain kind
of folksiness is being heard more and there are many more public channels than
ever before. But the question is whether it makes your life richer.

Dan:

Well, those who didn’t
use to have their own channel might have a richer life. That’s why they might
have the feeling that they have more right to express their opinions and regard
them as the truth because you do the same!

Jakub S.:

Yes, that’s true.

Dan:

I feel that we have
come to the point in our lives where we could soon lapse into being old and
angry with the whole world. But I don’t want to be that way. I want us to be
satisfied with what we have achieved in life and enjoy the feeling that it has
been a success. Do you feel that you have achieved what you wanted to achieve?

Kuba K.:

Well, I hope I’m
not finished yet. (laughs) I hope
there are still many things for me to achieve.

Dan:

But do you ever
have this tendency to complain about things?

Kuba K.:

Mám. Je to dost
aktuální téma. Ale ještě nad tím dokážu rozumně přemýšlet. Vím, že nechci být
ten zahořklý, na celý svět naštvaný člověk. To určitě nechci. Furt se snažim

hledat ta pozitiva, i když se s těmi negativy se
potkávám dnes a denně. Ale myslím si, že kdyby na tom měl člověk bazírovat, tak
se nikam dál neposune.

(hudba)

Velká Míša:

Teď teprve tu vidíme nějakou první generaci lidí,
kteří tím nejsou přímo postižení. Tím, co se stalo. Já to vidím na těch lidech,
které učíme v těch kurzech. To je pro mě hodně zajímavé téma. My pracujeme s
materiály, které většinou přišly ze Západu. Psychologické nebo ezoterické, to
je jedno. Ty odblokovávací procesy, kurzy transformace, tam se řeší to, co vám
řekla učitelka v dětství, co vám řekli rodiče v dětství… tam ta traumata
existují pro každého stejné. A ten důvod, proč jsou lidi zablokovaní, je
naprosto reálný. A my tady (na Východě) k tomu máme úplně obrovské mega verze
něčeho, kde řešíme jestli je vůbec OK vylézt ven, jestli je OK říct něco
nahlas, jestli vůbec si můžu dovolit… To jsou postkomunistická traumata, která
řešíme navíc. Já to pořád vracím ke svému vlastnímu příběhu. Když mi bylo 14
let, těsně před revolucí, a měla jsem jít na nějakou střední školu, tak jsem
měla na vysvědčení téměř samé jedničky. A učitelka nás vzala s Marií Brožovou,
dnešní umělkyní, do kabinetu, a tam jsme si přečetly to, co normálně nesmíš
vidět. My jsme viděly svoje… jak se tomu říká…

Dan:

Kádrový profil?

Velká Míša:

Kádrový profil. Já jsem viděla ve čtrnácti letech
svůj vlastní kádrový profil.

Dan:

Co na něm bylo?

Kuba K.:

Yes, I do. It’s
quite a hot issue. But I’m still capable of thinking about it reasonably. I
know that I don’t want to be an embittered man, angry with the whole world.
Definitely not. I keep trying to look for positive things even though I
encounter negative ones every day. But I think that if you lay too much stress
on that, you get stuck.

(music)

Big Míša:

It is only now
that we see the first generation of people who haven’t been affected by it
directly. By what happened. I can see it in the people I teach. It’s a very
interesting topic for me. We work with materials – psychological, esoteric and
so on – that mostly come from the West. In the unblocking processes and
transformation courses you discuss what your teachers and parents told you when
you were a child… and the traumas are the same for everybody. And the reason
why people have mental blocks is absolutely real. And we here, in the East, also
have additional fears, asking ourselves whether it’s OK to walk out, whether
it’s OK to say something aloud, whether we can dare do something… These are
post-Communist traumas, which we deal with in addition. I keep going back to my
own story. When I was 14, just before the Revolution, I was getting ready to go
to secondary school and I had almost straight As in my school report. And my
teacher took me and Marie Brožová, who is now an artist, to her office, where
we read what you normally weren’t allowed to read. We saw our… what are they
called?

Dan:

Background
assessments?

Big Míša:

Background
assessments. When I was fourteen, I saw my own background assessment.

Dan:

What did it say?

Velká Míša:

Bylo tam, že jsem vzorná studentka. Bylo tam, že
dělám dobré nástěnky, že se kamarádím s hodně lidmi, že jsem dobrá v kolektivu,
a že moji rodiče nejsou ve staně. A ona tam měla napsáno, že její bratr,
kterého nikdy neviděla, od otce, kterého nikdy neviděla, to byl poloviční
bratr, utekl do Ameriky.

Dan:

Takže vy byste se mohli přihlásit třeba na
gymnázium a jít na vysokou, ale nemohly jste… nebo vám bylo naznačeno…

Velká Míša:

…bylo evidentní, že s tímhletím teda nejdete.

Dan:

Takže “napište si přihlášky na školy, na které vás
ten systém vezme”.

Velká Míša:

A ještě jsem pak pochopila, že moje sestra musela
vehementně urgovat, aby mě vzali na kadeřnici. Nevím, jestli to náhodou rodina
nepodplatila. Takže tohle je nepředstavitelný pro dnešní dítě.

Dan:

Pro svobodnýho člověka je to nepředstavitelný.

Velká Míša:

Jako že někdo z tvojí rodiny bude mít jakési dopady
politického rázu… to je dneska nepředstavitelné.

Dan:

Jsi spokojená?

Velká Míša:

Hele, já nejsem nikdy spokojená… Jo, jasně, že jo.
Já nevim. To je blbá otázka. (smích)

Big Míša:

It said I was a
model pupil. It said I made nice notice board presentations, I was good friends
with many people and a team person, and that my parents weren‘t members of the
Communist Party. And about her it said that her brother, who she had never seen,
fathered by someone she had never seen either – he was a half-brother – had
emigrated to America.

Dan:

You could have
gone to grammar school and then to college but you couldn’t… or you were told…

Big Míša:

…it was obvious
that with such assessment we couldn’t.

Dan:

So, you were
told “apply to schools the system allows you to be admitted to.”

Big Míša:

Later on I
understood that my sister had to plead with someone so that I could be trained
to be a hairdresser. I don’t know whether my family didn’t bribe someone.
That’s unimaginable for today’s children

Dan:

It’s
unimaginable for a free person.

Big Míša:

The idea that a
family member might have some kind of political impact on your career is unimaginable
these days.

Dan:

Are you content?

Big Míša:

You know, I’m
never content… Yeah, well, I am. I don’t know. It’s a stupid question. (laughs)

Dan:

Já mám samý blbý otázky.

Dan:

Jsi spokojenej? Jsi v životě šťastnej?

Jakub S.:

Noo… Vlastně nemám důvod bejt nespokojenej nebo
nešťastnej. Myslim, že jsem měl vždycky dobrý karty, docela dobře jsem s nima
uměl míchat a vykládat. A jestli mi tu nespokojenost něco vyrábí, tak jsem to
já sám. Protože si myslim, že… kdybych to měl říct stručně, tak v některých
ohledech jsem měl na víc, a to jsem zatím sám sobě nesplnil.

(hudba)

Jakub S.:

Mimochodem - Michael Jackson může za to, že my
čtyři se známe. A já můžu za to, že se známe s Kuba K.em. (smích)

Velká Míša:

Tak si to přiznej. Jsi nejlepší! (smích)

Jakub S.:

Svůj účel to v té době splnilo.

Dan:

To jo.

Jakub S.:

My jsme nějak dospívali, mohli jsme chodit někam
fetovat a flákat se, ale tady jsme měli nějakého role-modela…

Dan:

Nějakej vzor.

Dan:

All my questions
are stupid.

Dan:

Are you content?
Are you happy in your life?

Jakub S.:

Well… I have no
reason to be discontent or unhappy. I think I’ve always had good cards that I
can shuffle and read. And if there’s something that causes me to be
dissatisfied, it’s myself. Because I think that… to put it briefly, in some
regards I could have achieved more but it hasn’t happened yet.

(music)

Jakub S.:

By the way, Michael
Jackson is the reason the four of us know each other. And I am the reason we
know Kuba K.. (laughs)

Big Míša:

You have to
admit it. You’re the man! (laughs)

Jakub S.:

Well, it had
some meaning back then.

Dan:

That’s right.

Jakub S.:

When we were
growing up we could have taken drugs and loiter, but we had a role model…

Dan:

Yes, a role
model.

Jakub S.:

…kterej měl nějaký ideály, a ještě to měl podpořený
tou senzační tvorbou, která byla hrozně přitažlivá. A my jsme si řekli, že
tohle se nám líbí, chceme být taky takoví, chceme být kreativní, a vlastně nás
to postrčilo ve správný čas správným směrem. Akorát jsme po pětadvaceti letech
přišli na to, že je to poblitý!

(smích)

(hudba)

Dokument Parta v zrcadle čtvrtstoletí věnujeme
památce dokumentaristy Jana Špáty.

Jakub S.:

…who had some
ideals, which were supported by his great music. So, we said, we like that, we
want to be like that, we want to be creative, and it actually showed us the
right way to go at the right time. The only thing is that twenty-five years
later we found out it was all fouled!

(laughing)

(music)

The documentary The Gang in the Mirror of a Quarter Century is
dedicated to the memory of documentarist Jan Špáta.